Cesta tam a zase zpátky - Moje milovaná Korsika

1. díl:

Jak to všechno začalo aneb účastnici zájezdu na cestách - Cestopis z Korsiky

Anežka Skřivánková, z cesty na Korsiku s CK Poznání v roce 1996

Rozednívá se. Hladina moře rozčeřena drobnými vlnkami, ovívá mě příjemný větřík nasycený solí a mořskými vůněmi. Slunce se dere nahoru neskutečně rychle a náš ´koráb hltá zdánlivě pozvolna další a další námořní míle…
Zachumlaná do svetru, povalujíc se na levoboku lodi v plátěném lehátku, v napjatém očekávání přemýšlím, co mě tentokrát čeká. Opakuji si několik málo francouzských frází.  „Proboha! Ta výslovnost!“  Smiřuji se s tím, že zvládnu jakžtakž správně pozdravit a poděkovat. Ostatní konverzaci jistí Ema.

Ema je má dlouholetá kamarádka. Vzdělaná mladá dáma ´na úrovni´, plynule hovořící několika jazyky. Má ráda hezké (a drahé) věci, má svůj styl. Spojují nás zážitky z dětství a společný smysl pro humor, v duchu protiklady se přitahují i naprosto odlišné představy o životě.
Svou dovolenou obvykle Ema tráví na lehátku u bazénu hotelového resortu, chladíc se střídavě smáčením svého vypracovaného, do posledního místečka opáleného těla ve vlnách moře, téměř nepřetržitě srkajíc exotické ´long i šort drinky´.  Dny maximálního relaxu  střídá s výlety po exotických končinách v útrobách klimatizovaného mikrobusu. Mám pocit, že navzdory svému věku už byla snad úplně všude.
Tentokrát podlehla mámení přesvědčena mými argumenty o nevšedních evropských zážitcích…

Myšlenky v hlavě létají v neuspořádaném reji, už zase se zjevují věty cestovatelů Arnošta Černíka a Viléma Heckela. Jak já se těším! 

Před dvěma lety jsem ostrov procestovala autem od severu k jihu.  Ale teď je to jiné. Čeká mě úplně jiné ´dobrodružství´. Vše je dopředu naplánované, tentokrát vím přesně, kde budu každý den usínat a kudy povede cesta za poznáním. 
Za několik málo minut je všechno jinak. Myšlenky vzlétly k nebi naproti rackům… už ji vidím! Moje milovaná Korsika!  Zahalená v mlžném oparu letního rána. Svůdná a trochu tajemná. Připlouváme blíže, je TU v celé své kráse.  Vítá nás Bastia, vstupní brána na Korsiku.

Konečně na ostrově!  Nasedáme do busu a vyrážíme směrem na západ. Ema téměř okamžitě usíná.  Cíl dnešní cesty: St. Florent, ´ malebné přímořské letovisko´.  
Nejdříve se ale musíme proplést uličkami. Šplháme vzhůru. Posádka autobusu s průvodcem sehraně a neomylně trefuje správný směr ve spletitých nájezdech a výjezdech. Čeká nás cesta plná úžasných výhledů a ležících krav u samého středu už tak uzounké silničky. Jako by se jich to ani netýkalo. „Co?  Že projíždí obrovský plechový ´krám´ troubící  ´uhněěěteeeezceeestyyy!´ ?  No joo. “ Otráveně se otočí.  Dají se do pohybu a opravdu pomaloučku se loudají ke strmé krajnici. Slabší povahy vstávají a přechází na pravobok. Naopak zvědavci tisknou svůj nos na okénko ve snaze dohlédnout až na samé dno. Fotoaparáty cvakají, tohle si snad nikdo nemůže nechat ujít!

Míjíme první prostřílené cedule. Ti co si jich nestihli všimnout zahleděni do dálky, jsou upozorněni průvodcem. Ema se probouzí a se slovy: „kdy už tam budem?“ opět usíná.

"Korsický folklór", suše a notně pobaveně pronese Ben

Ben je náš průvodce.  Takový veselý sluncem a větrem ošlehaný chlapík.  Zarostlý vousy i vlasy, za každého počasí v kraťasech a dobré náladě. Na každý dotaz (i sebe zbytečnější) má naprosto seriózní a zaručeně pravdivou odpověď.  Jeho trpělivost bych jednou chtěla mít!
Co chvíli Ben přidává (samozřejmě s  vážnou tváří) historku z minulých cest.  Až na malé výjimky (ale ty snad v takovém počtu musí být vždy), přicházíme na chuť jeho hravému humoru a pomalu se učíme oddělovat zrno fakt od plev jeho vlastních legend.  Dochází mi, že suchá fakta by snad vždy měla být obalena v plevách. Je to pro uši zdravější stejně jako pro žaludek celozrnné pečivo.

Projíždíme vyhlášenou vinařskou oblastí Patrimonio. Pro oko lahodná krajina skrývá korsický ´poklad´. Nejdůležitější informací je, že nás čeká zastávka a první ochutnávka skvělého ´ korsického´!  Ještě než okoštujeme, dostane se nám takového popisu chutí a barev, že už nás (tedy alespoň některé z nás) buket opěvovaného moku šimrá v nose a sliny se nezadržitelně množí na jazyku…

Usedáme na pláži při svitu měsíce v zátoce St. Floren. V dálce se divoce, v rytmu mořského vzduchu, třepotají světla městečka.  Upíjíme doušky skvělého korsického.  Tentokrát měl Ben 100% zaručenou pravdu! Škoda, že jsem podcenila základní výbavu. Od teď už nikam a nikdy bez sklenky, která by byla hodna takové slasti.
Červený "divočák" chutná z mého mi(a)lovaného hrnečku omamně skvěle. Po chvíli rozjímání zjišťuji, že jeho síla je vskutku omamná. Pro dnešek dost, zítra je taky den a všechno přeci teprve začíná.  Máme před sebou bez mála dva týdny korsického putování. Ulehám ke spánku pod hvězdnou oblohou a se slovy „ tady mě máš, má milovaná Korsiko!“ usínám tvrdě spánkem spravedlivých.  Ema už dávno spí…

Ráno je kouzelné. Moře poklidně přihrává vlny skoro až k mým nohám. Jednu za druhou, blíž a blíž… Sluníčko dotíravě šťouchá do očí, tak krásně hřeje.
Proboha! Kolik je hodin?!  To byl ale tvrdý spánek. Ema tu není. Rychle sbalit a k autobusu. Přicházím právě včas. Vysprchována, nalíčena, bezchybně upravena vypráví mi Ema (obklopena tlupou ctitelů mladšího i pokročilého věku) včerejší story.
Hned první den jsme se mohli zapsat do korsických dějin (teda minimálně do místní černé kroniky) vypálením kempu v zátoce St. Florent. Kolega cestovatel se rozhodl ohřát si svou večeři na otevřeném ohni (na Korsice téměř všude přísně zakázáno!)v té nejvyšší trávě, kterou snad široko daleko mohl najít.
Důsledek byl logický dramatický, leč následky díky nevěřícně přihlížejícím a rychle zasáhnuvším pro korsickou přírodu a pověst českých turistů nedevastující. 

Je to tu. Začínáme poznávat zájmy jednotlivců naší skupiny. Ema je na lovu a od teď už Jendovi neřekne nikdo jinak než Jenda Palič.  V zájmu pokračování naší cesty a zdárného dosažení cíle zveme Jendu Paliče v místech porostlých travou či jinou vegetací na střídačku ke společnému ´stolu´.

Projíždíme absolutně jinou krajinou než předchozí den. Před námi i kolem nás se začínají ze země soukat skaliska. Postupně výš a výš, až jsme jimi obklopeni.  Hurááá! Už jsme skoro v horách. (Korsické hory jsou úchvatné a stojí za návraty…) Dnes nepotkáme žádné krávy? Kde jsou? Že by tam, kam patří? V ohradě? To, že to byla zcela zcestná úvaha, shledávám hned příští den. Ale pěkně popořádku.
Důrazný klakson Béďova stroje nás upozorňuje: „Překážka na cestě!“.  Béďa je jeden z našich ´šoférů´. Poznávací znamení : šlechtěný knír a odvaha projet cesty i neprojetelné. Jak se brzy ukazuje, Béďa je borec a na naši cestu jsme nemohli získat lepšího, zkušenostmi a veselými historkami ověnčeného. Tentokrát partička růžových, flekatých, strakatých, malých i velkých prostě všelijakých prasátek se právě rozhodla přecházet silnici. Dozvídáme se, že z takto divoce řízeně chovaných vepřů můžeme brzy ochutnat šunčičku. Masíčko, vyrostlé na bylinkách místních strání i údolí, postrádající obvyklý (nadbytečný) tuk a voňavé, voňavoučké, na jazyku se rozplývající…Zní to přímo fantasticky!
Na rozdíl od Emy předstírám zájem o tuto slibné zážitky slibující informaci. Sliny se mi tentokrát nezbíhají.  Těším se na sýr z horských salaší, ještě stále se řadím mezi ne-konzumenty masité stravy.  

Zpoza zatáčky vykoukne Citadella. Blížíme se k samotnému srdci Korsiky, v pohnuté historii ostrova odbojného a snad nejhrdějšího z hrdých měst, městu Corte (ještě nějaké to hrdé město  cestou potkáme). Vystupujeme na ostroh a shlížíme dolu na říčky Restonicu a Tavignano. Výhled je do daleka. Posloucháme Bena . Vypráví o hrdých Korsičanech, bojích o nezávislost i univerzitě.  Rozchod. V místním ´ ICéčku´ beru mapku městečka i Korsiky. Procházíme se uličkami. Brzy usedáme v první útulné kavárničce do příjemného proutěného křesílka. Vybírám místo pod stín vrhající markýzou chránící před ostrým letním sluncem.  Sleduji loudající se turisty s protahujícími se stíny v jejich patách, bavím se rachotem halasně se zdravících místních. Usrkávám svůj první Liqueur de myrte, Ema upíjí svou napěněnou kávu. S elegancí jí vlastní laškuje s majitelem. Hlasitě se spolu smějí. Ani snad nechci vědět, o čem všem se právě baví. Hlavně, že se Ema dobře baví.

Korsika - Corte

Světélka tančí ve zbytku lahodného nápoje zbarveného temně fialovými bobulemi… Krásné pozdní odpoledne.
´Mňam´ střídá zjištění, že mi ta dobrota v pekelném horku pěkně vlezla do hlavy. No nic. Rychle dopíjíme vodu s ledovou tříští, snad mě postaví na nohy. Loučíme se a spěcháme k místu srazu. Čas letí neúprosně rychle bez ohledu na mé krátké 16 ti denní volno.

Vyjíždíme. Dnešní cíl: Vizavona, jedno z nástupních míst na legendární trek spojující východ a západ ostrova. Čeká nás pohádkové místo uprostřed hor a korsická GR 20. 

TOPlist