Cesta tam a zase zpátky - Moje milovaná Korsika

2. díl:

Hory, hory, hory!

Anežka Skřivánková, z cesty na Korsiku s CK Poznání v roce 1996

„Vstááááávaaaat, vstáááávaaaat, nááááástuuuup!!!“  Absolutně desorientována popadám cokoliv, co je po mé ruce a natahuji zmateně na sebe. Je mi jedno, zda je to moje, hlavně ať jsem rychle připravená a nedělám zase kliky za pozdní příchod. „Proboha, kde mám ponožky!? To triko nemá otvory pro ruce! Kalhoty jsou snad nějaké školačky! Boty mi také napasují! Co to má znamenat!?  Proč májí, ´k sakru!´, ostatní navlečené moje věci na sobě??  Ach jo!! Zase budu poslední!“.  Absolutní bezmoc, frustrace…

Rána do hlavy!

Otevírám oči.  Pocit obrovské úlevy, byl to jen sen! Emy noha se ´spokojeně´ rozvaluje na mém obličeji, to ona mě právě zachránila od šílené rozcvičky.

Ráno je nádherné! Nad hlavou koruny stromu a ptáci, co zpívají. Škvírou mezi větvemi se drápe až k nám slunce. Už teď teplé a zářivé, laskavé ... Malými doušky usrkávám ranní ´teé´ . Ve svěžím horském vzduchu nasyceném vůněmi z porostu pinií i všelijakého jiného korsického bejlí je to přímo regenerační požitek.  Po včerejším večírku s účastí ´skvělého korsického´ , moravské slívky a dalších méně či více zaručeně desinfekčních dobrot je ranní horský vzduch balzámem na mou lehce pobolívající hlavu. Nebo že by se mi hlava točila z té nadmořské výšky?

Zasněně hledím na budovu malého nádražíčka. Představuji si, jak to tu mohlo vypadat, když se bezmála před dvěma sty léty železnice budovala. Chvílemi cítím závan studeného vzduchu. Kdyby až sem neústil dlouhý tunel, popsala bych pocit jako dotyk ze záhrobí. Po výdechu chladu čekám, až se zjeví ústa té příšery…Do toho vtrhne bublání říčky pod námi, zpěv ptáků a větřík rozehrávající  koruny stromů v uchu i duši lahodících tónech horského vánku…

Šustící igelitky za zády mě postaví zase pěkně nohami na zem. Konec strašidelně krásné romantiky.  Kolem se plouží notně ospalá figura a rudýma očkama opatrně zkoumá terén pod nohami. Špitá něco jako: „ahoj“. Odpovídám stejně nejistě. Nemohu se zbavit dojmu, že po včerejší seznamce si všichni tykáme. Pamatuji si jména maximálně pěti nejbližších.  Tedy našemu stanu nejbližších.

Dopíjím čaj.  V doznívání romantického rozjímání zapomínám, že NIKDY nesmím dopíjet svůj čaj až do konce. Jako VŽDY s posledním douškem lahodného moku vpouštím do svých úst  i nechutné drobečky z ´ Bébé´  Dobré ráno. Jsem dokonale probuzena.

Dobré ráno, Vizzavono!

Vyrážíme. Je nejvyšší čas. Sluníčko se šplhá nahoru jako o život a nemám nejmenší zájem na tom, aby se mi šklebilo, až budu zdolávat v  největším pařáku vrchol Monte d´Oro. Ema je v pohodě. „Žádný spěch, natož stres. Jsme přeci na dovolené.“  Ema si již včera vyhlédla sympatický pár. Svým neomylným instinktem záhy poznala, že i oni mají stejné životní krédo. Dnešní plán: celodenní procházka k Anglickým kaskádám a dál ani krok. Cestou si pěkně poklábosí, smočí nožku nebo dvě do ledové horské vody a pomaloučkou polehoučku se ke konci dne došourají zase zpět na tábořiště. Nabytí energií z celodenního pobytu na čerstvém horském vzduchu uprostřed překrásné korsické přírody, s batůžkem plným šišek a dojmů, budou si večer vyprávět o zážitcích.

Cesta se stáčí, pomalu stoupá. Jdeme příjemným polostínem a všude, úplně všude je neskutečně omamná vůně. Panebože, ta Korsika zase tak nádherně voní!  Lituji toho, že vitální kapacita mých plic odpovídá (jen) momentální fyzické zdatnosti. Kéž by to šlo, nasát tu vůni, ten vzduch a po zbytek roku si ucucávat….

První kaskády a první snímky na památku. Jakoby už žádné jiné neměly až do konce našeho pobytu být. Obdivuji lidi, kteří i z takové věci, dokáží udělat zážitek roku. Máma fotí tátu, táta zase mámu, pubescentní syn (Vojta) se schovává za  nejtlustší borovicí v beznadějné naději, že…. Marně. Maminka volá, Vojta se fotí. Jdeme dál.

Partička všech se nekompromisně trhá. Emu jsem zaslechla někdy před půl hodinou. Její bezprostřední smích mě vždycky dostane. Musím se smát, i když nevím proč.  

Voda si vesele stéká po mé pravici, cesta se vine vzhůru podél kaskád. Míjíme první velké plotny zalité vodou. Vybírám si tu pravou, do níž k večeru blaženě smočím své celodenním výstupem zhuntované tělo.  

Jdu sama.  Poslouchám svůj dech. Užívám si samoty uprostřed hor. Tempo je pravidelné, leč již znatelně pomalejší o co je pěšinka přede mnou strmější. Konečně popadám druhý dech. Hlavně ať se nikdo neobjeví za tím šutrem! Funím jak sentinel, triko je durch. Teď nesmím zastavit, musím jít dál. Levá pravá seno sláma…udržuji tempo, jde to dobře. Blížím se k sedlu, vpravo se na skále vesele pasou krávy. Tak tady jsou!  Jak se sem dostaly? Zaháním myšlenku, v břiše se ozývá prázdno. Slunce je vysoko tak akorát na dobrou sváču. Už ji vidím, červená značka na mě spiklenecky mrká. Nikdo tu není…

Nikdo tu není ?!!  Co je zas tohle? Sluncem a větrem ošlehaní, jakoby klíčkem natažení s neskutečně vysokými bágly na zádech kráčí si do sedla z druhé strany vojáci francouzské cizinecké legie. Popadám (sotva) dech. Snažím se usmívat a představuji si svůj neskutečně rudý, sluncem i výstupem zbarvený, obličej. „No, tak VÁS jsem tady a zrovna teď chtěla potkat! Bonjour, bonjor, bonjour…“  Jak se zjevili, tak zase zmizeli.

Poslední sousto ze svého poledního menu zapíjím vodou z potůčku, který mě chvílí doprovázel při cestě vzhůru do sedla. Voda je lahodná, i když dávno již ne zcela chladná.

Finále výstupu, doprovázena dvojicí spoluúčastníků, si neskonale vychutnávám. Počasí je nádherné, lehce zafukuje. Azúro a slunce všude kam se podíváš. Jsme na vrcholu. Chviličku posedíme a v duchu myšlenky ´cesta je cíl´ vydáváme se vstříc sněžnému poli. Jupííííí! Nechávám se lehce unést a užívám si parádní jízdu. Tak tak dobržďuji sešup.  Klesáme dál přes pláně, do lesa, cestou necestou, dávno jsme ztratili značku. Po čuchu, znaveně, nadšeni dnešním dnem přicházíme zpět právě včas.

Smráká se. Nasycena zážitky i dobrým jídlem, po koupeli v říčce namísto v kaskádách (cesta Tam vedla samozřejmě jinudy než Zpět), lezu do spacáku.  Jsem si jistá, že dnes se mi nebude zdát nic. Smích a zpěv se mi ztrácí v dálce, odplouvám na obláčku spánku…

Další nádherné ráno v horách. Cíl dne: kemp pod Monte Cinto. Před tím nás čeká výlet k horským salaším, konečně bude ten sýr!!, a legrace na kaskádách Manganello. Pro nadšence i kratší horský trek.

Procházka vede nádherným lesem. Vzrostlé stromy se v korunách zlehka pohupují. Tak bezstarostně si šumí! Dnes držím krok s ´Emou a její partou´. Příjemně si povídáme, o Praze, Českém Krumlovu i Nepálu, o Kanadě. Cesta ubíhá rychle. Usedáme na dřevěné lavice do stínu přístřešku.  Čekáme, až Ben přinese dobré zprávy o nabídce dne. Záhy objednáváme džbánek korsického a skvělý sýr. V duchu si pěstuji myšlenku, že se zrodil právě zde uprostřed té nádhery a skrze svou lahodně ostrou chuť přenese prožitky místa do útrob našeho trávícího ústrojí…

Nevidím nikde ni ovci ni kozu(ů), ve stínu postává dvojice oslů…

Zvesela šumí říčka, zvesela poskakuje si přes kameny. Tu prudčeji tu zvolna spouští se kaskádami... Neodoláme a po chvilce, mladí i staří, velcí i malí, prostě všichni válíme se střídavě smíchy a střídavě šmátráme po plavkách pod hladinou vody v úporné snaze je najít dříve, než se naše těla vynoří, abychom snad přihlížejícím neukázali více, než je zdrávo.

Benovo avízo o taškařici na kaskádách Manganello bylo 100% zaručeně pravdivé. Už zase.

Jako malé děti spouštíme se jeden za druhým dolu pro pobavení nás i publika. Všichni. Bez rozdílu věku, pohlaví, vážnosti i jiných předsudků. Takovou srandu s takovou bandou jsem už dlouho nezažila! Chviličku váhám, zda neskončit dnešní putování zde.  Rozvalená na vyhřátém kameni jako žába. Hory jsou to, co mě sem táhlo, loučím se s Emou a vyrážím směr chata Pietra Pianna

V samotě myšlenek procházím krásnou krajinou, stoupám podél říčky ještě tak hodinu…Slunce se pomalu sklání. Ve snaze dorazit včas na místo srazu, zkracujeme odpolední trek, vracíme se zpět.

Je pozdní odpoledne, nasedáme do busu. Shledávám, že navzdory rozdílným zájmům i povahám, těším se na další společné zážitky těchto účastníků zájezdu.  Dnes večer složíme hlavy na úpatí hory nejvyšší…

TOPlist