Budva

Budva patří k nejstarším centrům osídlení na pobřeží Jadranu. Její vznik se datuje před více než 2600 lety. Legendy vypráví o městě Budva založeném Beotijem Kadmonem, synem fénického krále Agenora a královny Telofosy poté, co byl nucen opustit svoji rodnou zem. Kadmo hledal azyl u kmenu Enhelejs. Ti nejen že jej ukryli, ale později, co s jeho přispěním porazili své nepřátele, se stal jejich vůdcem. Archeologové tuto verzi nepotvrdili, ale objevili pozůstatky ze 7. stol.př.n.l. Některé z nálezů jsou vystaveny v archeologickém muzeu ve starém městě. Budva, poprvése o n zmínil Sofoklés, který se zmiňoval o místě ilyrského osídlení. Řecký autor průvodců Skilak označil Budvu jako hlavní město Enhelije. Po řecké nadvládě ve 2. století převzali oblast pod kontrolu Římané a z Budvy se stalo nepostradatelné obchodní centrum jižního Jadranu. Když se Římská říše rozdělila na dvě části, to samé se stalo s Budvou. Od roku 395 vedla hranice přesně skrz centrum. V roce 535 se území zmocnili Byzantinci. Staletí růstu a přínosů náhle skončilo v roce 831, kdy skupina námořníků ze 36 arabských lodí město přepadla, okradla obyvatele a vše zničila. Budva byla obnovena pod ochranou státu Duklja. Byzantinci se pokusili tohoto města opět zmocnit, ale marně. V průběhu posledních 600 let město zažilo několik režimů a patřilo - Benátkám, Turecku, Francii a Rakousku. Pak se stalo součástí Černé Hory.